Plemenný slovní fotbal pokračuje TADY

O mé maličkosti

1. ledna 2013 v 12:37 |  Austice
Mým jediným stálým snem, který se sice občas vytratil, ale potom se zase vrátil zpátky je mít psa. Mít psa je jako mít dítě, nejlepšího kamaráda, kterému je jedno jestli jste chudý tulák nebo načančaná sousedka ze třetího poschodí. Má vás rád kvůli tomu jací jste uvnitř. Cituji jednu báseň od Jiřího Žáčka: Má tě rád jen tak, prostě proto že jsi.
Je mi 13 let, kdybych ještě hrála nějakou MMORPG hru tak by mi bylo z pravidla 14. ;)
Čtu a čtu. :D
 

Knižní výzva 2013!

1. ledna 2013 v 12:18 | Austice |  Čtenářský koutek


knizni-vyzva-na-rok-2013

Minulý rok jsem se chtěla zapojit do nějakých knižních výzev což teda v listopadu není úplně ideální. Konečně tu máme rok 2013 a já si náhodou vzpomněla že bych chtěl nějakou tu knižní výzvu zkusit.
Pravidla této výzvy jsou jednoduchá a najdete je u Ells, která výzvu pořáda.
Já jsem si zvolila jako svůj cíl 40 knih. Tak uvidíme jestli to zvládnu.

Blogo Novus

17. prosince 2012 v 19:34 | Austice a Pikachu
Zdravím všehny příznívce pejsků!
Já jsem Austice nová adminka tohoto blogu, který už tedy hodně dlouho nebyl snad nikým navštívený já se nedivým když už se tu přes rok neobjevil jediný článek. Důvodem byl nizký věk autorky, která si jako všechny blogerky založila blog asi v 8-9 letech, ale narozdíl od ostatních desetiletých alespoň neklesla na úroveň tAkoVéHo písma (promiňet moc ho neovládám) a psala o důležitých věcech... I když více než psala používala metodu ctrl+c, ctrl+v. Ale ovšem všechno to patřilo mezi blogerské začátky a nebudu tu jen kritizovat a řeknu že jsem byla taky taková, vlastně ještě horší.

Pejsek bude psát na blog taky, ale pod jinou přezdívkou. Vítám Pikachu zpět!!! *tlesk, tlesk, tlesk*
Musím říct a to nepřeháním že je opravdu hodně chytrá takže kvalita jejich článků bude jistě vysoká. Ale pššššt jako že jsem to nezmínila.
Pikachu by byla ráda kdyby jste nevěděli že blog založila ona tak taky prosím o tom pšššt a jakože ji vůbec neznáte.
Pikachu se dostává ke slovu:
,,Taky vás všechny zdravím, já jsem adminka č.2, protože jedna je prostě málo :) Společne zkusíme oživit tento blog, i když se ještě ukáže jestli to nebyla marná snaha :) Blog teď bude hlavně zásobován našimi články ( aneb stop kopírování), a ještě jsem se chtěla moc a moc mluvit admince blogu psihaf.blog.cz, že pr tento blog byl ukraden název z jejího skvělého blogu. Už to nejde vrátit zpět, takže se ještě jednou omlouvám."

Můžete si všimnout jak zakrýva skutečnost že blog založila ona... Pikachu jestli ten článek změníš tak tě zabiju!!! :D
 


Znáte mě?

20. ledna 2011 v 19:03 | Pejsek
No, tak jsem asi od podzimu zase tady. Pamatujete si mě? =) To jsem já, autorka blogu a článků =) Přišel mě ten výhrižnej email, že jsetli se nepřihlásím, tak mi ten blog samžou. No, tak jsem se přihlásila, napsala článek, takže se potkáme zase za tři měsíce, MOŽNÁ dřív =)



TAK SE MĚJTE HEZKY! PAC A PUSU


                                                                                        VÁŠ
                                                                                                  PEJSEK

Jak jsem psala o Leontýnce = nesmějte se tomu!!! xD

20. srpna 2010 v 12:14 | Pejsek |  Zvířátka=)
Napíšu vám něco o Leontýnce, kdo to je, to se dozvíte, pokud umíte číst a pokud pořád nepotřebujete na záchod, jako moje SBéčko Avril (mě blbne internet, nemůžu dávat odkazy jako takový, ale, aby to nevadilo, blog: http://romanetta.blog.cz ) a tyk pokud nemáte zácpu xD. Tkjo, uvidíte, něco, c-o jste ještě nikdy nevideěly, respektive byste to viděli, kdyby jsem tak šikovně nevymazala Leontýnčinu fotku z foťáku xD. Zkusím to, ale úspěch není zaručen xD Takže, Leontýnka je Klisna ( PŘEKVAPENÍ!!!) asi American Quarter Horse, taková černá, má dlouhý nohy, a vždycky když ji vedete z pastvy, tak se tak hrozně šikovně dokáže otočit ve vratech, aby vám zameZila v pohybu dovnitř i ven xD Je hrozně velká, na své plemeno i věk (je to vlastně ještě hříbě ), ve stáji si vvždycky každý dělal legraci: " Vždyť je ještě vlastně hříbě, ona ještě poroste!"Mno, nepředstavujte si takový malinký roztomilý hříbátko, kterýý se s maminkou klisnou válí na pastvě a pije od ní mlíčko . Ne. Leontýnka už má dva roky, ale "hříbě" jí můžete říkat pořád -až do tří let-. Ona už je asi i o něco větší, nebo tak stejně velká, jako ostatní Quarter Horse. Nikdo ji moc neměl rád, protože kousala, kopala a prostě blbla. Jasně, v boxu. Ale na pastvě se z ní stl miláček, mazlila se, šlápla vám na nohu (ha, mě skoro xD) a pak nastal ten přetěžký úkol, odvézt ji do boxu. Jak už jsem psala, ve vratch se vždy otočila a odmítala se pohnout. Nikdo ji nechtěl odvádět a zbyla na mě. Tak jsem se jí snažila vést (díkybohu, že je ohrada tak blízko stájí!)skoro jsem nedosáhla na vodítko (to vodítko bylo opravdu krátké a ona tak vysoká xD) A jakmile se zavřela zástrčka, začala zlobit. Kopala do vrat a do žlabu (nevím jak tam dosáhla) že to zlatíčko z pastvy nepřipomínala ani náhodou. To je o Leontýnce všechno, ale napíšu vám ještě pár koníků, kteří stojí za zmínění: LAMBORD nebo LOMBARD Ha, Lambord byl taky číslo. Přivéstho z pastvy a on okamžitě (nekecám, OKAMŽITĚ) Strčil hlavu do žlabu, takže sundat mu ohlávku byl prostě nadlidský úkol. POřád si nemůžu vzpomenout, jestli se jmenuje Lambord nebo Lombard, ale to je jedno =) JAKE Jake už tak velký číslo nebyl, taky už měla 22 let. Stejný jako Lombard, ale když přišel z pastvy a já mu začala sundávat ohlávku, on se začala točit po boxu v takových kruzch já ho pořád držela, pak se zastavil a strčil hlavu do žlabu. JABORA ...se může pyšnit tím, že je to první kůn ze kterého jsem sletěla. Já vím, že ona za to nemůže, ale skoro mě zničila helmu!!! xD

To sám Osud

13. července 2010 v 20:12 | Pejsek
Aneb jak jezevčík Andýsek změnil život jednomu manželskému páru seniorského věku ( který v životě neslyšel termín canisterapie )
Člověk míní, osud mění ... ačkoliv, v tomto případě má osud jméno Andýsek, k tomu čtyři čiperné tlapky, zrzavý kožich, dlouhý čenich, mlsný jazyk, plandající uši -
a především, zlatý psí život .
Ale každý příběh má svůj začátek .
V jednom okresním městě spokojeně žili manželé, říkejme jim třeba pan Karel a paní Milena.
Prožili mládí se svými radostmi i strastmi odpovídající
své době, vychovali dceru, poznali všední i sváteční dny středního věku a smířili se s přicházejícím
stářím.
Celý život pracovali, měli se rádi, žili jeden pro druhého, postarali se o své staré a v posledních letech bohužel již nemohoucí rodiče, přesto nezatrpkli a dokázali se radovat z maličkostí, které život přináší.
Jak čas plynul, přibývalo bolístek a nemocí, bylo stále těžší odolávat přibývajícím rokům, život kladl do cesty nejednu překážku a úsměv se pomalu vytrácel .
Snad to byla náhoda, snad tomu chtěl osud ...
Vnučka dostala k  Vánocům roku 1992 malý chlupatý dáreček - jezevčíka. Dostal jméno Andy a rostl vesele do krásy.
Až jednou ... Bylo moc práce, mladí toho musí přece tolik stihnout ...
A tak Andy, tehdy několikaměsíční štěně, putoval k babičce a dědovi na několikadenní hlídání s tím, že jakmile se vyřídí potřebné, mladí si pro pejska hned přijedou, aby prarodiče příliš neobtěžoval.
Tak se i stalo.
Za několik týdnů se situace opakovala ...
Milý Andýsek si tentokrát získal babiččino srdce, a spřátelil se s dědou natolik, že jeho odjezd domů oba oplakávali.
Neuběhlo mnoho dní a následoval telefonát, babička se ptá, jestli vnučka nepotřebuje opět hlídání ? Ale, ale, že by se nám
stýskalo ?
Inu, babička musí s pravdou ven a přiznává, že by
se o pejska ráda postarala třeba i poněkud déle, že jí chybí a děda že na něj také pořád vzpomíná .
A tak Andýsek, téměř roční psík, opět putoval do okresního města, a jeho milující páníčci bojovali s obavami, jak opětovnou změnu životního stylu přijme, přece jenom, těch několik dní se to dalo vydržet, ale tedˇ...
Na přivítanou šunčička a spousta psích dobrůtek, vystlaný pohodlný pelíšek a dva páry milujících rukou. Andýsek měl, oč si štěknul, takže se štěkat už ani nenamáhal, stačil jeden pohled oddaných psích očí, a už se to nese ... Každý večer pravidelná procházka, pak hned vykoupat a pečlivě osušit, aby nám Andýsek nenastydl.
Jestlipak má Andýsek plnou mističku ? To aby snad neměl hlad !
A každý rok krásně zabalené dárečky pod vánočním stromkem, aby se měl Andýsek na co těšit !   Ale
vybalí si
je sám, on to umí !
V zimě v městském
bytě, v létě na chatě, rok co rok dokud síly stačí.
Ale hlavně nezapomenout vzít Andýskovu zamilovanou deku, aby se mu příjemně cestovalo.
Aniž to kdo plánoval, Andýsek získal nový domov, a pan Karel s paní Milenou nalezli mnohem více.
Potřebného člena rodiny, za něhož jsou zodpovědni.
Když Andýsek stoná, stoná celá rodina, našlapuje se po špičkách, sedí se u jeho pelíšku a naslouchá se jeho dechu .
Oddaného přítele a kamaráda, se kterým se lehce zapomíná, že nohy už tolik neslouží, a že je za námi zase další den ...
Nový smysl života.
Motivaci.
Důvod žít .
Denní rituály, které se prostě
musí odehrát.
Andýsek čeká u dveří, je čas jít ven. A ven se jít prostě musí . Stále pomaleji, ale pořád pravidelně. Andýsek má hlad, musí se připravit snídaně, oběd a večeře.
Andýsek se chce mazlit, všechno ostatní počká. Andýsku, nevidím tě, kde jsi ? ( Andýsek leží pod stolem a už asi minutu je hodný a potichu ).
Každý příběh má ovšem nejen začátek, má i svůj konec .
Ale
příběh pana Karla a paní
Mileny pokračuje.
Jsou si
vědomi, že jsou na světě proto, aby svému čtyřnohému svěřenci zajistili
ten nejkrásnější psí život na světě.
Takže žádné umírání, žádné nemoci a trápení .
To počká .
Andýsek nás potřebuje !!!   Kdo by se o něj
staral ?
Píše se rok 2006.
Panu Karlovi je neuvěřitelných 95 let.
Paní Mileně 83 let.
Andýskovi
14 psích let.
Lidské
i
psí ( a zvířecí vůbec ) osudy mají mnoho společného.
Učí nás vidět neviditelné, vnímat a rozumět si beze slov.
Žít jeden pro druhého, obohacovat své světy navzájem.
Zázraky se nedějí,
ani elixír mládí nebyl dosud objeven .
Ale - když člověk najde své zvíře, a zvíře svého člověka, nastává souznění
a
vytváří se pouto nejsilnější.
Život má stále svůj smysl.
Rána jsou plná očekávání, dny
barevnější a noci klidnější.
A přiznejme si, že i to je malý zázrak ...


Afghánek

11. července 2010 v 12:27 | Pejsek
Na seznamu jsem našla Afghánka, tak tady ho máte=) Představte si mít takovouhle dlouhou srst jako Afghánskej chrt v takovýmhle vedruxD Takže pokud máte doma Afghánka, udělejte prosím, maximum pro jeho přežití léta 2010 ať se šťastně dočká podzimu =) V zimě se mu ta srst bude moc hodit=) Takže ho hlavně nenechejte stát v autě na parkovišti před obchodem při 40+ Celsia=)

Vyberte si xD

11. července 2010 v 8:32 | Pejsek |  Zvířátka=)
   Takže tady máte na výběr ze zatím tří zvířátek =) Vlastně Rozcestníček xD

                                           Pejsci-



                                        Ostatní-


Psa za vysvědčení???

10. července 2010 v 12:32 | Pejsek |  Než si pořídíte pejska
Konec školního roku s sebou nevyhnutelně přináší i hodnocení celoroční práce našich potomků v podobě vysvědčení. Pokud nejsou výsledky příliš slavné, otázka odměny bývá vyřešena velice snadno. Když nám však naše ratolest přinese slušné vysvědčení, často nezbývá než splnit sliby, které jsme na počátku školního roku dali, případně pozorně naslouchat vysloveným přáním. Jak se však zachovat v případě, kdy naše dítě vyhrkne : Koupíš mi za vysvědčení pejska?

Své by nám k tomu mohla říci  majitelka psího útulku v Modřanech paní Jaroslava Kladivová. Každým rokem koncem prázdnin se řady jejích svěřenců rozrostou o četné 'dárky za vysvědčení'. Najednou s příchodem nového školního roku jsou pejsci na obtíž. V tom lepším případě je přivedou do některého z útulků, v tom horším se jich pokouší zbavit jinak nebo je prostě někde nechají svému osudu. "Zrovna v minulých dnech se mi podařilo umístit čistokrevného kokršpaněla s průkazem původu, kterého rodiče pořídili za nemalý obnos své jedenáctileté dceři. Ta bohužel neměla o pejska zájem a tak po dvou měsících skončil u nás. A to nemluvím o dvou štěňatech, která jejich majitelé nemilosrdně opustili. Tříměsíční štěně do útulku přivedl chlapec, který ho objevil v Braníku na hřišti. A štěňátko, které vypadá jako kříženec čivavy s jezevčíkem, se našlo zanedbané a vyhladovělé na pískovišti v Modřanech," vypočítává Jaroslava Kladivová. Sama rozhodně pejska za vysvědčení nedoporučuje a ani své svěřence pro tento účel nechce novým majitelům dávat. Když se musí pes po dvou měsících v rodinném prostředí vrátit zpět do útulku, je to pro něho velmi traumatizující zážitek.
"Když rodiče pořizují dětem psa například za vysvědčení, často si neuvědomují, co všechno péče o zvíře obnáší. Že s ním bude muset někdo z rodiny každý den chodit ven, a to nejlépe aspoň dvakrát denně. Dobrotu nedělá ani to, když všichni odejdou do práce nebo do školy a pejska nechají celý den zavřeného doma,"upozorňuje náměstek pražského primátora Pavel Klega. Sám je vášnivým pejskařem a spolu se svou manželkou Martinou jsou patrony modřanského psího útulku paní Kladivové.
 "Vlastnictví psa s sebou přináší i určitá omezení, jsou místa, kam vás s ním nepustí. V úvahu je třeba vzít i druh bydlení, který rodina má. Je například nesmysl brát si velkého psa do malého bytu, potom trpí jak rodina, tak zvíře," dodal.
Až tedy uslyšíte od své ratolesti přání - táto, mámo já chci štěně - dobře zvažte všechna pro a proti. Myslete na to, že je velmi pravděpodobné, že nakonec veškerá péče o čtyřnohého miláčka zůstane na krku vám, protože se pes může vašemu dítěti omrzet. Berte v úvahu i to, že po celý zbytek roku je situace jiná než v době dovolených a prázdnin, a že vám zaneprázdnění znemožní věnovat pejskovi patřičnou péči. Pejsci mohou přinést velkou radost a potěšení každému, kdo si je opravdu zamiluje. Pořizovat si je jako chvilkový rozmar je nezodpovědné.

ZdrojiQ: muj-pes.cz

Omlouvám se!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

10. července 2010 v 9:44 | Pejsek
Moc se všem omlouvám, SBéškám, všem pejskům a návštěvníkům mého blogu!!!! Nešlo se mi na blog.cz vůbec přihlásit :-( Moc se omlouvám!

P.S.: Mámk New desing :-)

Kam dál